Blog č. 2

Blog č. 2

Tak se nám blíží konec ligy a začíná krátká a aspoň pro mě myslím zasloužená dovolená. Tak nějak bych chtěl shrnout svůj půlrok po návratu z Turecka a začnu tím, že děkuji Slovanu Liberec za to, že mi dal příležitost si opět zahrát evropské poháry a vrátit se zpátky do čech… Děkuji trenéru Šilhavému, že si mě vybral a Honzovi Nezmarovi, že se nám to podařilo rychle uskutečnit…
Začátek byl dost složitý, přišel jsem z vyhřaté Adany do promrzlého Liberce, kde jsem musel naskočit „zpět“ do přípravy, kdežto moje tělo bylo v tzv. zápasovém rytmu. Nicméně po chvilce hledání a sehrávání jsme odehráli dvojzápas s Alkmarem se vztyčenou hlavu a hlavně v odvetě jsme byli víc jak rovnocenným soupeřem… Byly to krásné i smutné okamžiky a i přes vyřazení jsem si je užíval. Do toho i ligové zápasy, které jsme tak nějak zvládali až přišel moment, který mě trošku přibrzdil… Zřejmě i s unavy a velkého zatížení jsem si v Jihlavě natrhl upon stehenního svalu a přesto, že jsem doktorům nevěřil vypadl jsem na pět týdnů mimo hru… Během mé rekonvalescence se kluci snažili plnit náš cíl a to bylo opět vybojovat učast v evropských pohárech. Bohužel zranění v týmu pribývala a i když domácí zápasy jsme zvládali z venku jsme nic nevozili. Naskočil jsem zpět v Příbrami a k tomuto zápasu se snad už ani nechci vracet.
Pak přišla nečekaná změna trenéra z čehož jsme byli dost smutní, ale nakonec se ukázalo, že nový trenér přinesl i takový ten nový impuls, trošku jinou taktiku a v neděli jsme mohli oslavit zajištění pohárů i pro další ročník, což je se všemi problémy co nás potkaly obrovský uspěch nejen pro Slovan, ale i pro mě…
Díky všem fanouškům za přízeň a věřím, že se budem společně radovat i v příští sezóně…

J.R.